Hlídací služba Bechyně Rudolf
telefon: 602 382 588
SBD MÍR 25 LET
Někdy v polovině srpna 1997(před 20ti lety) mi můj otec(také Rudolf Bechyně(1934) ) volal, že se mám zastavit na SBD Mír u jeho kamaráda z dechové kapely „Barborka“ bubeníka Emila Bakanowického, že jejich podnik má zájem o nějakou bezpečnostní agenturu a více se dozvím u něj.
Přijel jsem k „Emilkovi“ do kanceláře a ten mne dovedl k tehdejšímu předsedovi družstva ing. Procházkovi. Tehdy se nabízela družstvu nějaká bezpečnostní služba (už si ji nepamatuji, brzo zanikla) a předseda pověřil „Emilka“ najít ještě nějakou konkurenční firmu, aby si nabídky porovnal a teprve po té rozhodl pro některou.
V závodě jsme začali hlídat na jaře 2013. Bylo jen otázkou času, kdy se pokusí nějaký lapka vlézt do závodu a tak jsem na většinu šichet nasadil již zkušené kádry - Fr.Teubera a Fr. Rauera s německým ovčákem Rexem a kavkazákem Dagem. Po 14 dnech co jsme byli v závodě Fr. Teuber na pochůzce potkal přímo v zadní části 2 lapky jak na káru nakládají kusy železa. Později mi Franta vyprávěl, že bylo štěstí, že měl Rexe (přezdívka magor) na vodítku. Okamžitě na lapky zaútočil. Ti nechali vozík na místě a zmizeli jak pára nad hrncem.
Později zde začal sloužit býv. kapitán Standa Kindl. Na obvod.oddělení VB (Policie) v Teplicích byl náčelníkem, já sloužil pod ním jako starší inspektor. Byl to on, kdo mne tehdy poslal na OV KSČ na „superzločin“, když se tam někdo na dvorku vykadil a já to musel zdokumentovat jakoby to byl nějaký závažný případ. I Standa měl jednou v podniku nepovolanou návštěvu a pes Bobík stačil nezvaného hosta rafnout do nohy. Po letech společné státní služby jsme si nyní v soukromém sektoru prohodili funkce. Samozřejmě s úsměvem mi Standa s ostatními říká náčelníku, já jim inspektore.
První úspěch si zapsal i mladý psí „inspektor“ Bubák, kterému je rok a pochází z útulku Žim. Dojížděl jsem tam 2 měsíce, venčil i jiné pejsky, ale výběrko vyhrál mladý Bubák. Odměnil se nám jako vzorný hlídač a nedávno také zahnal 2 lapky, kteří lezli do závodu.
Krátkou dobu jsem měl na obvodě také nadřízeného mnohonásobného mistra republiky v služební kynologii Vildu Babičku, tehdy ještě podpraporčíka, končil jako podplukovník. Díky jemu jsem si pořídil svého prvního psa. Rád na něj vzpomínám. On ví proč.
Nyní maličko odbočím proč píšu „Emilek“.
Emil Bakanowicki pocházel z polského Krakova z židovské rodiny. Poznal jsem ho už jako dítě v roce 1968 na dovolené v Jugoslávii, dlouhá leta hrál v tátovo dechovce Barborka jako bubeník a byl to jeho kamarád.
Byl starší než můj otec asi o 8 let. Byl menší štíhlé postavy asi 50 kg. Chodil k nám domů často na oběd a my děti se sestrou jsme se na něj vždy těšili,protože s ním byla ohromná legrace. Už asi v mých 14 letech mi řekl, že mu mám říkal Emilku jako ostatní a ne vykat "pane Bakanowicki".
To bylo u nás v pokoji, kde běžela televize a čekali jsme až maminka ohlásí, že je oběd. V televizi zrovna běžel nějaký pořad o koncentračním táboře Osvětim a Emilek, který si hrál s mojí menší sestrou, se najednou začal dívat na televizi.
Na moje konstatování, že to tam muselo být hrozné, mi najednou řekl: „Ano, já tam byl“. Já cucák jsem myslel, že si ze mne zase dělá legraci, ale ukázal mi myslím na levé ruce vytetované číslo na „památku“ a na moje další dotazy mi řekl, že na to nechce vzpomínat a mluvit o tom. Více o jeho osudu jsem se později dozvěděl od svého táty a dokonce jsem získal videozáznam natočený o jeho svědectví z války. V kanceláři měl, za natočený záznam, vystavené v rámečku, poděkování Stevena Spielberga.
V závodě jsme začali hlídat na jaře 2013. Bylo jen otázkou času, kdy se pokusí nějaký lapka vlézt do závodu a tak jsem na většinu šichet nasadil již zkušené kádry - Fr.Teubera a Fr. Rauera s německým ovčákem Rexem a kavkazákem Dagem. Po 14 dnech co jsme byli v závodě Fr. Teuber na pochůzce potkal přímo v zadní části 2 lapky jak na káru nakládají kusy železa. Později mi Franta vyprávěl, že bylo štěstí, že měl Rexe (přezdívka magor) na vodítku. Okamžitě na lapky zaútočil. Ti nechali vozík na místě a zmizeli jak pára nad hrncem.
Později zde začal sloužit býv. kapitán Standa Kindl. Na obvod.oddělení VB (Policie) v Teplicích byl náčelníkem, já sloužil pod ním jako starší inspektor. Byl to on, kdo mne tehdy poslal na OV KSČ na „superzločin“, když se tam někdo na dvorku vykadil a já to musel zdokumentovat jakoby to byl nějaký závažný případ. I Standa měl jednou v podniku nepovolanou návštěvu a pes Bobík stačil nezvaného hosta rafnout do nohy. Po letech společné státní služby jsme si nyní v soukromém sektoru prohodili funkce. Samozřejmě s úsměvem mi Standa s ostatními říká náčelníku, já jim inspektore.
První úspěch si zapsal i mladý psí „inspektor“ Bubák, kterému je rok a pochází z útulku Žim. Dojížděl jsem tam 2 měsíce, venčil i jiné pejsky, ale výběrko vyhrál mladý Bubák. Odměnil se nám jako vzorný hlídač a nedávno také zahnal 2 lapky, kteří lezli do závodu.
Krátkou dobu jsem měl na obvodě také nadřízeného mnohonásobného mistra republiky v služební kynologii Vildu Babičku, tehdy ještě podpraporčíka, končil jako podplukovník. Díky jemu jsem si pořídil svého prvního psa. Rád na něj vzpomínám. On ví proč.