Teplický pivovar - Hlídací služba Bechyně Rudolf
Hlavní nabídka:
Vzpomínky > Privátní sektor
Teplický pivovar
Někdy na jaře asi v roce 1993 nebo 1994, jsem se zastavil v podniku Šanov Obuv, vyzvedl z kotce své dva něm.ovčáky Brita a Harynu a šel s nimi ven k zahrádkám v Proseticích. Brit byl klidnější vyrovnaný, poslušný pes, Haryna byla divočejší, ale oba poměrně dobří psi.
Brita jsem nakonec musel darovat hlídači panu Jiřímu T., kterého jsem zmínil již v článku „Šanov Obuv“, takže pes už nebyl po službě v kotci, ale chodil s páníčkem po službě domů. Harynu jsem musel nakonec dát známému na barák. Občas totiž v objektu zakousla nějakou kočku a jednou to prasklo a musela jít pryč. Tehdy ještě Šanov Obuv neměla vlastní vchod, ale muselo se chodit přes vrátnici sousedního podniku - VUSU Teplice tzv. „Výzkumák sklárny“, později zde byl podnik Marpo, ale ten už také skončil v konkurzu.
Byl jsem v místech konečné MHD v Proseticích, když u mne na kraji chodníku zastavilo luxusní auto větších rozměrů.
Chlap uvnitř na mne mával, ven z auta kvůli mým psům se mu asi moc nechtělo. Oba psy jsem povelem odložil a šel k autu. Muž v autě se představil jako jednatel společnosti MONOSTAV z Ústí n/L Jiří S. Poslušnost psů na něj evidentně udělala dojem. Mluvili jsme spolu, kolem chodili lidé na zastávku a psi leželi na místě jako přikovaní.
Pan jednatel Jiří S. mi sdělil, že by jejich společnost Monostav z Ústí n/L, by potřebovala hlídat objekt bývalého pivovaru v Teplicích. Udajně už oslovil pár agentur, ale jakmile dohovořil se mnou, řekl mi,že zakázku dostanu já. Já mu totiž slíbil, hlídat se psy. Pan jednatel si později po koupi domu nechal u mé dodavatelky cvičit psa na hlídání.
Samotné hlídání celého areálu bývalého pivovaru nebylo jednoduché. Objekt byl uvnitř sice „napíchnut“ na PCO, tehdy firma IZROS, ale zloděje lákala hliníková střecha. A na tu byla elektronika krátká. Areál nebyl oplocen, kolem byla veřejná cesta, takže ostraha nemohla nikoho vykázat. Lapkové chodí ve dvou-třech a pokud vy jste jako strážný sám, moc toho nezmůžete, i když máte psa. Toho máte jen pro svoji bezpečnost. Pochůzky se dělaly jednou za dvě hodiny, někdy i za hodinu, ale i tak občas došlo ke krádeži hliníku ze střechy.Někdy se na to přišlo mezi pochůzkama, někdy byli i pachatelé vyrušeni a utekli. Než hlídač doběhl na vrátnici k pevné telef.lince (mobily začaly být cenově dostupné až od roku 1997) byli lapkové už bůh ví kde.
Občas po nějaké krádeži se pan jednatel nemile dotazoval „jak se to může stát“, když je objekt hlídaný zevnitř i z venku. Těžko se to vysvětluje někomu, kdo si tu práci nikdy nezkusil, nebyl na vojně atd. Sdělil jsem panu jednateli,že sama ostraha areálu nedává záruku, že ho nikdo nevykrade, stejně jako lékař nedá záruku, že nezemřete,podobně hasiči vám nedají záruku,že něco neshoří. Člověk může udělat jen to, co je v lidských možnostech. Jiné případy jsou selhání člověka. To je pak problém. Například, když strážný chrápe na vrátnici nebo v nemocnici má službu doktor Cvach. Jednatele jsem nakonec poznámkou o dr.Cvachovi rozesmál a moje argumenty přijal.
V polovině roku 1997 u mne nastoupil nový pracovník Fran.Beneš,po odsloužených 20 letech u ozbr.sboru. Přirovnání „nové koště“ na něj sedělo. Někdy v roce 1999 během dne opět docházelo ke krádežím plechů ze střechy. Sice to bylo v denní dobu,kdy jsme nehlídali, to v areálu byli jejich 3 zaměstnanci na udržbu, ale Frantovi to nedalo. Po pár dnech hlídkování s jeho synem a kolegou zloděje chytili za bílého dne. Přijel jsem na místo, dal těm třem aspoň malou finanční odměnu. Článek byl později v novinách. Policajti měli asi více práce jinde, takže zloděje si stačil ještě prohlédnout i jednatel, který se zde zastavil. Dobrý pocit ze zadržení zloděje kalila skutečnost,že večer možná bude krást znova a to buď jinde nebo zase u nás.
Společnost Monostav s.r.o. Ústí n/L prodala teplický pivovar asi někdy 2003-4 jiné společnosti a tehdy jsme zde také skončili. Následovala demolice a dnes zde stojí Penny market a Mcdonald.
